Nebyla jsem moc na sportování a celkově na pohyb, chodila jsem vždycky hlavně na procházky, párkrát jsem jela na kole a když jsem byla na střední škole, měli jsme taneční podložky a hodně často jsem na nich tancovala. Jo a vlastně, když jsem bydlela v Praze, zkoušela jsem kolečkové brusle, celkem mi to na nich časem šlo, ale problém byl, že jsem neuměla brzdit. Zkoušela jsem chodit na zumbu, kam mě přivedla sestra, ale moje kolena to moc nedávala a taky jsem zkoušela hip hop, kam mě opět přivedla sestra, ale to bylo pro mě dost náročný.
Jóga:
Delší dobu jsem pak nechodila nikam, když přišla moje druhá sestra s tím, že chodí na jógu a jestli bych na ni nechtěla začít chodit taky, že mi to domluví u trenérky, že teda to má jen pro pár známých lidí, ale že se zkusí zeptat. Trenérka souhlasila, že můžu přijít a já tedy začala chodit na jógu, která mě dost začala bavit, zpočátku jsem měla se spoustou pozic problém, časem se to zlepšovalo a začala mi jóga jít. Vždycky nás trenérka upozorňovala, že je důležité naslouchat svému tělu, člověk se naučí více vnímat sám sebe, své tělo, svou duši. Moje sestra na jógu přestala chodit, protože jí to už časově nevycházelo, ale já i přesto, že jsem věděla, že tam budu chodit sama, dál jsem tam zůstala (s tímhle bych dříve měla problém, protože se mi na žádné lekce nechtělo chodit samotné, ale postupem času jsem si hodně věcí zvykla dělat sama). Chodila jsem každý rok a byla jsem ráda. Většinou jsem před jógou šla pěšky z města do vesnice, což mi zabralo cca 30-35 minut, záleželo také, jak jsem šla rychle, jak jsem se zastavovala, abych se pokochala věcmi kolem sebe, případně si je vyfotila a stal se z toho takový zvyk, že mi pak vadilo, když jsem pěšky nešla. Občas jsem nešla kvůli počasí (když byl nějaký velký slejvák, při mírným dešti jsem chodila taky) a taky jsem nechodila v zimě, když už byla brzy tma. U jógy byla výhoda, že se platila vždy pouze konkrétní lekce, na kterou jste přišli. Jenže poslední rok se všechno změnilo, najednou se přišlo s tím, že jóga bude spadat pod nějakou organizaci, kde bude zařazeno více cvičení, což pro nás znamenalo vyplnit přihlášku a platby buď měsíčně nebo půlročně, což je dost nevýhoda, pokud se vám třeba stane, že dvě lekce z měsíce vám to nevyjde a nemůžete přijít, stejně platíte celou částku za měsíc, takže tím vlastně přicházíte o peníze, což byla první věc, která mi vadila. Vím, že takhle se platí hodně cvičení, ale jak si zvyknete, že to tak není, je těžké si zvykat na jinou variantu. Druhou věcí, co mi vadila bylo to, že jak to přešlo pod organizaci už to nebylo pouze pár lidí a klidná jóga, ale těch lidí tam bylo o půlku více, místo sedmi lidí nás bylo třináct, což by nebyl takový problém, pokud by se nejednalo o menší prostory, kde kolem sebe pak nemáte místo a musíte si dávat pozor na to, abyste toho vedle vás nepraštili a takhle by dle mého jóga vypadat neměla. Třetí věcí, která mi vadila bylo to, že se čas posunul na dřívější hodinu. Vyhovoval mi původní čas, kdy mi to krásně navazovalo na autobus, čekala jsem občas třeba 15 - 20 minut, ale na takové čekání jsem zvyklá a vůbec mi nevadilo, jenže po přesunutém čase už to bylo najednou čekání na autobus hodinu a tím, že to bylo ve vesnici, kde nic není a nedá se nikam zajít, tak to znamenalo buď čekat na zastávce nebo někomu zkusit zavolat, jestli by pro mě nezajel. Což o to, vždy se našel někdo z rodiny, kdo pro mě přijel, ale začalo mi vadit to, že někomu říkám každý týden o to, aby pro mě jezdil. Pěšky do naší vesnice to sice jsou jen cca dva kilometry, takže pěšky to není daleko, jenže problém je, že musíte jít po silnici, kde je to samá zatáčka a kde víte, jak někteří jezdí rychle a navíc jsou tam každou chvíli někde srnky, bažanti, což taky nevíte, jak zareagují ti řidiči, takže chodit pěšky po té silnici se dost bojím, a proto jsem to pěšky nechtěla riskovat. Takže tyhle všechny věci plus moje problémy se zády, kdy mi některé cviky dělají problém nakonec vedly k rozhodnutí, že s jógou končím a že už od září pokračovat nebudu. Nechci ale cvičení zazdít úplně, chtěla bych si místo jógy najít něco jiného u nás ve městě a v takovém čase, aby mi to navazovalo na poslední autobus domů. Podle letošního roku to nevypadá, že by něco takového bylo, ale třeba něco najdu. :)
Plavání:
K plavání jsem se opět dostala díky sestře (té, která mě přivedla na jógu). Její dcery totiž chodily odmalička na kurzy plavání s trenérkami a byla možnost se tam přihlásit i jako dospělý, takže jsem se rozhodly se sestrou to zkusit. Já měla dost problém s tím, že jsem se nedokázala potopit pod vodu bez zacpaného nosu, chytala mě dost panika už jen při představě, že se do té vody ponořím bez toho zacpaného nosu a nalokám se vody. Z čeho a proč to vzniklo netuším, na ZŠ jsme museli povinně plavat na známky, plavání mi to celkem zprotivilo a já plavání neměla ráda (ale vodu jsem i tak milovala, stačil mi vždy jen pohled na vodu a dost mě to uklidňovalo). Říkala jsem o tom trenérce, že s tím mám problém a trenérka mi řekla, že to zkusíme s postupným potápěním. Plavali jsme s ploutvemi, s destičkami a trenérka nás učila, jak správně plavat a dýchat, říkala, že je problém přeučit dospělé lidi, kteří to mají naučené špatně, ale dá se to přeučit. Trenérka byla velice milá a vždycky jsem se zkoušela pomalu nořit do vody. Pokud jsem se na to necítila, nepřemlouvala mě, abych to zkoušela, řekla mi, ať si dám čas, do ničeho nenutila, netlačila a to bylo nejspíš to, co mi dost pomohlo, protože postupem času jsem se začala potápět a začala jsem plavat v bazénu s potopenou hlavou a postupně jsem se začala i nořit více do hloubky a vydržela jsem pod vodou déle a naučila jsem se plavat prsa, začala jsem se učit kraula, ale ten mi absolutně nešel. Chodila jsem na plavání s trenérkou rok a byla jsem dost ráda, že jsem tam začala chodit. Mrzelo mě, když sestra už z časových důvodů chodit nemohla, že jsem to musela ukončit i já, protože to bylo v jiném městě, kam se hůře dostávalo, i když tam by to ještě šlo, ale zpět do našeho města a do vesnice domů už by byl problém se dostat.
Chtěla jsem ale v plavání pokračovat, protože mě to bavilo a navíc bylo úžasný se potopit, posouvat své hranice, limity, jak dlouho vydržím pod vodou, takže jsem nakonec začala chodit do bazénu u nás ve městě. Bazén je to hezký, plavu tam ráda, ale chodí tam hodně lidí a je těžký odhadnout, kdy tam bude méně lidí, protože je to pokaždý úplně jinak. :D Zaplatila jsem si permanentku na 10 vstupů na dvě hodiny. Snažím se hodinu plavat (ne vždy mi to jde, někdy si dávám více přestávek, někdy to ani tu hodinu celou nedám, plavu většinou pomalu, střídám znak a prsa, znak však plavu jen v případě, že v bazénu je méně lidí), potom si jdu užít vířivku, kde jsem pokaždé jinak dlouho, záleží na tom, jaké je zrovna počasí, někdy se jdu ještě prohřát do parní sauny a občas si dám něco k pití v bufetu. Mohla bych si zaplatit pouze hodinu a jenom plavat, ale chci si to pořádně užít a je to fajn, jak je to takový klidný a nemusím nikam pospíchat, takže ty dvě hodiny jsou úplně ideální čas, který mám pro sebe. :)
Plavte, cvičíte jógu nebo cvičíte něco jiného?
Žádné komentáře:
Okomentovat