Boží Dar

Sestra měla velkou část prázdnin volno a vzhledem k tomu, že její manžel chodil do práce, uvažovala zda někam nevyrazit s dětmi a ptala se, jestli by s ní někdo jel. S nejstarší sestrou se domluvily, že někam pojedou jen třeba na dva dny a ptaly se, jestli chci jet taky. Proč bych nejela že. Já jsem pro každý výlet, pobyt, pokud mi ještě zbývá dovolená a peníze. 😃 Dopadlo to tak, že nejstarší sestra a já jsme začaly hledat pobyty a řešit to s tou druhou sestrou a ta řekla, ať něco vybereme. Nejstarší sestra rovnou psala termín, kdy chceme jet a dotaz na ubytování ohledně pokojů a ceny. Já tedy napsala také na ty, co jsem našla a poslaly jsme si to společného chatu. Hodně jsme se rozhodovali ohledně dvou ubytování. Nakonec rozhodlo to, že to jedno bylo na samotě a kolem nic nebylo krom lesů a muselo by se přejet autem. Druhé bylo přímo v Božím daru, což nám přišlo lepší kvůli možnostem, co přímo zde byly. :)

Skoro celé prázdniny byla vedra, sluníčko a blížil se odjezd a na počasí se neustále objevovalo, že má být pouhých 14°C a déšť.

Středa

ZOO Chomutov

Vzali jsme si velké auto, jelo nás přesně 7. :) Vzhledem k tomu, že všichni jsme měli tu středu volno, nejstarší sestra zvažovala nějaký výlet a nakonec jsme jeli do Chomutova do ZOO, kde já už delší dobu nebyla. Chvilkami svítilo sluníčko, chvilkami se zatáhlo a foukalo, takže lehčí svetřík byl potřeba skoro celý den. Na to chození je ideální takové počasí, pro zvířata to muselo být o dost lepší než ta vedra. Chomutovskou ZOO mám ráda už od té doby, co jsme tam jezdili, když jsem byla malá.

Prošli jsme si tam kus Zoo a potom sestra navrhla, jestli nejet safari vláčkem, tak jsme jeli. Cesta byla hodně hrbolatá a dost se to houpalo a nadskakovalo, bylo to docela hezké. Některá zvířata šla dost blízko a průvodkyně je krmila z ruky. 

Dokonce i jedna srnka se přišla podívat blíž.

Prošli jsme si pak už jen malou část Zoo a vyrazili jsme na ubytování.

Hotel Praha Příjezd

Z hlavní silnice budova vypadala taková zastaralá, ale jakmile jste vjeli ke hlavnímu vchodu, vypadalo to zvenčí lépe. 

Uvnitř to vypadalo hezky, ale bylo tam takové ticho, jak kdyby na tom hotelu nikdo nebyl. :D S recepční jsme tam řešili věci ohledně ubytování, předala nám čip od závory k parkovišti, klíče a my mohli jít do svých pokojů.

Měli jsme jeden apartmán, kde byly obě starší sestry, dvě stejně staré neteře a synovec.

Já s nejstarší neteří jsme měly dvoulůžkový pokoj.

Děti samozřejmě chtěly hned do bazénu, ale se sestrami jsme si chtěly dát kávu, takže jsme tam šli do restaurace, kde během dne i vařili. Jedna sestra si dala čokoládový fondán a jedna štrůdl. Já si dala jen kávu. Potom jsme šli do bazénu, který byl studenější, takže jsem tam byla jen chvíli a šla jsem do vířivky, která byla hodně teplá.

Po bazénu byl čas na večeři. U večeře nám obsluha u baru řekla, kde máme svůj stůl a že ten budeme mít po celou dobu pobytu a pití, že se objednává přímo na baru. Žádní číšníci, co by chodili od stolu ke stolu, což z jedné strany i chápu, protože hotel byl menší a lidí tam nebylo tolik a večeře byly bufetové. K výběru toho bylo dost, polévka, teplé jídlo, pečivo, třeba nějaký salát a vždy bylo ovoce a něco sladkého. Jídlo bylo dobré. :) Po večeři jsme byli na pokoji a hráli jsme hry.

Čtvrtek

Dali jsme si snídani a po snídani jsme vymýšleli, co budeme dělat, jelikož bylo chladno a ráno dokonce i pršelo. Jak moc velká pravděpodobnost je, že mezi těmi vedry se trefíte do takového dne, který máte jediný celý volný, kdy je zima a prší? :D 

Nakonec jsme se rozhodli jít se podívat po městě. Skončili jsme v infocentru a sestry se šli zeptat na to, zda není něco uvnitř, kam bychom mohli jít. No poblíž nic nebylo. Šli jsme se aspoň podívat do muzea, co bylo přímo v Infocentru, bylo to jen takové malé, ale moc hezké. :) Ještě jsme se podívali na suvenýry a já si koupila přívěšek na klíče, magnetku a vizitky do turistického deníku.

Vzhledem k tomu, že zase začalo pršet, šli jsme zpět na hotel a šli jsme s dětmi do bazénu. Ti byli spokojení a byli by schopni tam nejspíš trávit ještě dlouhý čas. Na pokoji jsme se rozmýšleli, kam jít na oběd a dohodli jsme se, že to projdeme a uvidíme, kde nás to zaujme. Skončili jsme nakonec v restauraci Günther Schänke, já si dala zvěřinu s brusinkovou omáčkou a bylo to výborné.

Sestry původně měly v plánu, že se vrátíme do hotelu s potom půjdeme na Božídarské rašeliniště, když neprší. Děti protestovaly, že nikam nechtějí, že chtějí do bazénu. Nakonec to dopadlo tak, že se řeklo, že do hotelu se nevrátíme, že půjdeme rovnou, protože by pak nejspíš bylo těžké dostat děti ven.

Kousek jsme šli po Ježíškovo cestě, protože jak jsme vzápětí zjistili, šli jsme to od konce :D 

Nakonec i děti během cesty byly v pohodě a prvotní naštvání je přešlo. Bylo dost chladno, já měla mikinu a ještě bundu. Na stezce jsme potkali minimul lidí. Rašeliniště bylo hezké, mám taková místa ráda, ale přeci jen mám srovnání s Kladskou a tam to bylo hezčí. Byla jsem ráda, že i přes nepříznivé počasí jsme si tu procházku udělali. Nebylo to moc dlouhé, jdete celou dobu po lávce, skoro celou dobu po rovině, takže je to dobrá cesta i pro menší děti. :) 

Zpět do hotelu jsme to vzali přes město, protože jsme si chtěli koupit kávu. Měli jsme to akorát, protože chvíli potom začalo hodně pršet. Na pokoji jsme si dali kávu, já si zalezla k nám do pokoje a četla jsem si knihu. Po kávě jsme šli do bazénu. Mě se už plavat v bazénu nechtělo, takže jsem byla skoro celou dobu ve vířivce. Dali jsme si večeři a zahráli si hry. Venku se začalo svítit sluníčko a starší sestra navrhla jít na procházku. Šli jsme všichni kromě nejstarší neteře. Šli jsme směrem nad hotel.

Pátek Ježíškova cesta

Po snídani jsme se zeptali, jestli bychom nemohli zůstat na parkovišti, že bychom si chtěli projít Ježíškovu cestu. Paní řekla, že můžeme. Zabalili jsme věci, vrátili klíče od pokojů, odnesli vše do auta a vyrazili jsme, kousek jsme šli po cestě, po které jsme šli už den předtím. Bylo krásně, svítilo sluníčko, ale bylo to akorát na mikinu. Velkou část se jde lesem. Ježíškova cesta je moc hezky udělaná. Líbilo se mi to. Pokud máte zájem můžete si pro děti v Infocentru vyzvednout papíry na úkoly a když je splní dostanou nějakou odměnu. Co odměna obsahuje netuším, my si papíry nevyzvedávali. Je skvělé, že jsou dvě trasy, jedna kratší, jedna delší. My jsme šli tu kratší i kvůli času i kvůli tomu, že jsme nevěděli, zda bychom všichni tu delší trasu zvládli.

Na oběd jsme si zašli do restaurace Daro a jeli jsme domů.