Energylandia Polsko

Starší Bràcha chtěl do Polska do Energylandie s dětmi a ptal se, kdo by vše jel s ním. Nakonec jsem jela já, starší brácha s jeho dětmi, jeden mladší brácha a švagrový táta. Cesta byla naplánovaná vlakem z Prahy do Osvětimi a pak jen krátká cesta vlakem, co nejblíž k ubytování kousek od Energylandie.

Vzhledem k tomu, že nás jelo šest a měli jsme odjezd vlaku v půl 9, řešili jsme, kdo nás odveze do Prahy. Nakonec nás vezla ségra na hlavní nádraží, tam jsme hledali, kudy se jde do hlavní budovy, protože jsme šli z venku, kde to neznám, vždy jsem totiž  na hlavní nádraží jezdila metrem. :D Když jsme vlezli do budovy, šli jsme kolem cedule, kde jsem se podívali na příjezdy vlaku, a tam 180 minut zpoždění. Tohle nás teda doost překvapilo. Jako zpoždění u vlaků se stává často, tady u toho bylo napsaný i třeba hodinu zpoždění, když jste se koukli přes IDOS, ale tohle byly tři hodiny. Přes tabuli se tam dalo podívat i na polohu vlaku, no byl teprve někde na Moravě, takže jsme řešili, co budeme dělat. Jako první jsme šli hledat úschovu zavazadel, kde jsme odložili všechny bágly, jen já si nechala batoh, kde jsem měla peněženku. Rozhodli jsme se, že se půjdeme najíst, hledali jsme, jestli je něco poblíž nádraží. Nic moc tam nebylo a vše bylo hlavně ještě zavřené, bràcha ještě uvažoval nad obchoďákem, ale to by bylo to samé jako na nádraží, takže jsme skončili v Burger Kingu, kde jsem si dala snídaňového burgera s vajíčkem a masem a bylo to dobrý, klidně bych si to tam dala i znovu. Děti si daly jejich palačinky, ale vypadalo to spíš jako lívance. Potom jsme se šli podívat s dětmi na nádraží na vlaky, mladší neteř pořád chtěla už jít do toho vlaku, tak jsme ji vysvětlovali, že musíme počkat, až nám přijede. Šli jsme se ještě podívat kus od nádraží, kde jsme došli k Lidlu a pak se vrátili zpět do haly, kde jsme ji prošli, koukli se, co tam je, zašli do hračkárny a já s mladším bráchou jsme potom zamířili do Luxoru podívat se na knihy. Tam byla i kavárna, takže jsme si tam šli sednout a dát si kávu. No kávu měli dobrou, ale tu holku, co tam obsluhovala, to evidentně nebavilo. Tam jsme zůstali sedět až do příjezdu vlaku. Musím říct, že děti to zvládli dobře na to, že jsme čekali tak dlouho. Když přijel vlak, ještě trvalo, než nás pustili dovnitř, protože museli naložit jídlo a poklidit to tam. Jakmile jsme nasedli, najednou během chvilky se vlak rozjel, že jsme to ani nečekali. 😁

Já seděla s jednou neteří, protože ta si mě zabrala. 😂😂Starší brácha měl tu mladší a mladší brácha a švagrový táta seděli přes uličku za sebou. Brácha říkal, že tam nešlo zamluvit si místa a že mu to tam rozházelo tak blbě, že mu to pětiletou neteř hodilo na sedadlo, které bylo zvlášť. Pak přišla paní, která tam koukala podle místenek a mluvila na bráchu Polsky, tak nevěděl, co mu říká, když zjistila, že mluví česky, řeka mu, že na té sedačce je dítě 0-5 a starší brácha na ni, že nedá přeci zvlášť na sedadlo malé dítě a paní „Jo, on patří k vám, to jsem nevěděla, jak se tady s nikým nebaví, tak to potom jo.“ Mimochodem paní byla moc příjemná, milá a chtěla si povídat. Kolikrát se u nás zastavila a povídala si s námi i s dětmi a pak ještě jeden chlap, co tam chodil taky obsluhovat a hlásit zpoždění, ten byl taky moc milý, takže i takové příjemné zpestření pro ně i pro nás. :) Samozřejmě se snažili, co nejvíce vše urychlit, paní běžela v jedné zastávce rychle mávnout, abychom jeli, ale to už jsme se rozjeli a pak zjistila, že mávnul ten druhý. :D Říkala paní, že na to, jaké bylo zpoždění, že lidi byli v pohodě, že kolikrát jsou naštvaní a nepříjemný na ně, ale ten den, že ne. Ono hlavně nadávat na někoho, kdo za to nemůže, je fakt blbý. Měli jsme jízdenku do Comfort Plus třídy, kde byl v ceně jízdenky jeden nealko nápoj a něco malého k jídlu buď bageta, jedno větší, sushi, pražené mandle nebo jahodový cheesecake. Já si dala sushi, celkem bylo dobré a Mirindu. V Bohumíně se měnili zaměstnanci a to bylo najednou takový divný, protože ti se netvářili zrovna nic moc a tomu jednomu chlapovi ani nebylo pořádně rozumět, když mluvil, to byl takový rozdíl oproti těm předchozím. 

Brácha původně chtěl ještě doma zamlouvat vlak z té Osvětimi a nakonec se rozhodl, že to budeme řešit až ve vlaku, což nakonec bylo vzhledem k tomu zpoždění dobře. Řešili jsme to tedy až na vlakovým nádraží v Osvětimi. Já u toho nebyla, ale prý to dali dohromady nějak polsky a česky, protože paní ani neuměla anglicky. Něco polsky sice rozumíte, ale někdy vůbec nevíte, co vám říkají. Já mluvila většinou česky, ale někdy, když jsem jim nerozuměla, přešli jsme do angličtiny. 😂

Od nádraží jsme to měli ještě 1,5 kilometru pěšky, kousek to bylo po silnici. Byli jsme rádi, když jsme došli. Akorát jsme nevěděli, jak se dostat do chatky a signál a internet na místě hodně blbnul, nejlepší signál měl starší brácha, takže našel číslo a švagrový táta tam zavolal. Vtipný bylo, že jim na vše přitakal a pak řekl, že vůbec neví, co mu řekla, že něco o SMS, nakonec se podíval ještě pro jistotu do e-mailu a zjistil, že mu poslali už během dne e-mail, který přehlédl. 😂 Chatka byla odemčená a klíč zevnitř v zámku. Chatka byla pro šest lidí se dvěma ložnicemi a rozkládacím gaučem v obýváku. Vlak + ubytování mě vyšlo na 4 000 Kč, Energylandia nějak na 1 800 díky slevě, kdy byla akce 1 vstupneka + druhá za 50% ceny.

Měli tam velký plac, hřiště pro děti, hřiště na volejbal, ubytování bylo moc hezké. Holky si chtěly hrát na hřišti, tak jsme s nimi byli venku. Potom jsme zkoumali, jak se dostat od ubytování do Energylandie. Nebylo to daleko a plánovali jsme jít pěšky, jenže jsme zjistili, že je to dost velký kus po hlavní silnici, chodník byl vždy jen kousek a potom zas velký kus se muselo po silnici. Moc se nám s dětmi nechtělo, jelikož tam byl velký provoz. Řekli jsme, že zkusíme ráno Uber a brácha našel i taxi ze Zátoru s větším autem, kdyby náhodou. K večeři jsme si dali párky, klobásy a housky. Před spaním jsem si ještě poslechla audioknihu Harryho Pottera.

Druhý den ráno jsme si dali k snídani vývar z pytlíku. Bráchovi totiž ještě zbylo pár jídel z dovolené v kempu, tak je vzal sebou a nakonec jsme za ně byli rádi, protože v neděli jsou v Polsku zavřené obchody, takže jsme si ani nemohli jít koupit ráno pečivo.

Vzhledem k tomu, že Uber nešel zamluvit, zkusili jsme zavolat taxi. Řekl si cenu 70 zlotých, ale během 5 minut pro nás přijel a my byli během chvíle u Energylandie. 

Měli jsme objednané lístky online, takže jsme šli rovnou ke vstupu, kde nás pouštěli zaměstnanci, ale byl otevřený pouze hlavní vchod, jelikož bylo ještě před desátou. Další vchody přímo k atrakcím otevírali až v těch 10 hodin. My šli přes dětskou část, kde mohla mladší neteř všude, někde ale s doprovodem a starší mohla na vše sama, protože to bylo od 120 cm. 

Potom jsme se přesunuli do časti, kde to bylo pro starší, ale sem tam ještě stále něco bylo i od 110 cm s doprovodem.

Na velkých horských drahách byly fronty. My prošli to, kde takové fronty nebyly. Vlezli jsme jednou někam, kde byla malá čekací doba a nevěděli jsme, co přesně to je, ale nemohla tam mladší neteř. Brácha pak zjistil, že to je taková velká horská dráha, která byla na plánku nakreslená. Na této horské dráze neteř měřili, protože na tu se mohlo až od 120 cm, což neteř měla, dali jí tam na ruku pásek, takže na dalších atrakcích už ji neměřili. Seděla jsem s neteří a ta chtěla držet za ruku, tak jsem ji držela a pak jsem zjistila, že nás to poveze i celkem vysoko a pak krásně sjedeme z takové výšky. No křičela jsem skoro celou jízdu. 😂

Pak jsem si vzala mladší neteř, aby tam mohl jít i starší brácha a švagrový táta, starší neteř chtěla jít znovu. Já jsem mezitím šla s mladší neteří na koníčky a na šálky.

Vzhledem k tomu, že bylo hezky, prolezli jsme si i vodní atrakce. Z námořní bitvy, co tam byla, jsme byli hodně mokří. 💦 Pak ještě z divoké řeky, z té menší jsme byli víc mokří, než z té velké. 😂

K obědu jsme si dali tortilly a byly výborné. Stánků s jídlem a sladkým bylo všude hodně. Stejně tak suvenýrů. Z většiny horských drah se vylezlo přímo do obchodu. Suvenýry byly různě rozdělené podle sekcí, každá sekce tam byla pojmenovaná a k té sekci jste sehnali suvenýry.

Bráchové se švagrový tátou a mladší neteří šli na ruské kolo, na to jsem jít odmítla a starší neteř taky nechtěla jít, takže jsme na ně čekali.  

Na tuhle horskou dráhu (Bumerang) mohla i mladší neteř a pořád na ni chtěla chodit. Tam naštěstí nebyly takové fronty, takže jsme na ni šli několikrát. Byly tam dvě podobné dráhy. Jsou to takové ty které nejsou dokola, ale vyveze vás to pozadu nahoru, sjedete dolů, potom na konci zase vyjedete nahoru a pak se vracíte zpátky.

Bráchové dali večer ještě jednu větší dráhu a já s neteřemi na ně čekala. Problém byl, že mladší neteř už začala kňourat, že chce tatínka.

V parku jsme trávili čas až do 8 hodin, kdy se mělo zavírat. Některé atrakce však ještě stále jeli.

Výhodou u toho parku je, že si koupíte náramek a můžete si vzít nějakou skříňku, kde si odložíte batoh a můžete ho tam nechat až do večera. Potom eště jsou u velkých atrakcí oboustranné skříňky, kde si můžete věci schovat před jízdou a po jízdě vyzvednout. Pokud máte schované věci ve stálé skříňce, musíte si koupit ještě jeden pásek, protože jeden pasek je na jednu skříňku. My měli jednu stálou (tam jsme měli batoh s plavkami, protože jsme nevěděli, jestli nepůjdeme do vodní části) a pak ještě jeden pásek, abychom si mohli odložit mobily a já batoh, jelikož jsem tahala dětem pláštěnky a pití. Pokud však nemáte skříňku nebo u atrakcí nejsou, většinou se dá odložit batoh, kabelka na straně u výlezu, mají tam na to i poličky. Na většině atrakcí totiž nesmíte mít žádné tašky u sebe, ani čepice a někde je nutné sundat i brýle, podle toho, co říkal starší brácha. 

Původně jsme uvažovali, že půjdeme do mekáče, ale nakonec jsme se rozhodli dojíst jídlo, co jsme měli na chatce. Před Energylandií stálo plno taxi. Mají to pěkně vychytaný, stojí tam při zavíračce a samozřejmě spousta lidí k těm taxíkům šla. Nás bylo šest a stálo tam i větší auto pro 9 lidí, takže jsme si šli domluvit odvoz. Cenu nám řekl asi 63 zlotých, co si pamatuji, takže byl levnější, než ten ranní. Akorát nevěděl dle ubytování, kde to je, museli jsme mu ukázat adresu.

Já s bráchou jsme si dali k večeři čínskou polévku,. Děti si dali těstoviny z pytlíku a brácha se švagrový tátou si dali houbovku.

Řešili jsme, jak to uděláme ráno a zkusili jsme si zamluvit Ubra, který vycházel levněji, než taxi. 

Druhý den ráno jsme si k snídani dali hrachovku a švagrový táta zaběhl do krámu pro pečivo a salám. Brachovi měli přijít z Ubru detaily, čekali jsme a tam pořád žádný řidič, takže jsme nakonec stejně volali taxi, na který nám dal číslo řidič, co jsme s ním jeli večer, jenže ten taxikář zrovna nemohl. Taxikař, se kterým jsme jeli den předtím ráno, taky nemohl. Brácha tedy zkusil ještě jednoho, který to den předtím nezvedal a ten napsal, že může za 10 minut, ten ani předem nedomlouval cenu a brácha říkal, že cenu bral podle kilometrů a ten nás vyšel úplně nejlevněji, to nás vyšlo na 50 zlotých. Jízdy taxíkem jsme platili střídavě.

Přijeli jsme tentokrát o něco později, než jsme chtěli kvůli tomu, že jsme čekali na to potvrzení do Ubru. Na to, že bylo pondělí, mi přišlo, že bylo více lidí než den předtím. Na velkých drahách opět velké fronty. Brácha řekl, že si tu frontu vystojí, že na ty velké dráhy určitě chce jít. 

Šli na jednu atrakci, kde potom řekli, že to čekání za to nestálo. Vyveze vás to výtahem nahoru a pak ten sešup byl prý dobrý, ale prostě to bylo jediný, pak už to zase jelo pomalu po vodě.

Já zatím prošla s dětmi vše, kde mohla starší neteř jít sama. Seděla jsem vždy s mladší neteří a ta starší seděla za námi na těch horských drahách. Bylo dobré, že od těch 120 mohla jít neteř sama. To pak nevadilo, že jsem s nimi zůstala sama. Potom jsme ještě přešli k velké horské dráze, kam šli oba bráchové a švagrový táta. Já na ni jít nechtěla, takže jsem s neteřemi zase obešla nějaké atrakce, co byly u toho. Na jednu atrakci mohla neteř až od 130 cm, ale řekla, že mám jít s mladší neteří, že ona počká. Nakonec paní, co obsluhovala se ptala, jestli chce jít, že by nám to domluvila s nějakou paní, co tam seděla sama. Tak té paní to nevadilo, takže  starší neteř tam seděla s nějakou cizí paní. :D

Potom jsme šli čekat na to, až dojedou na horské dráze. To opět začala mít mladší neteř krizi, že chce tatínka. Ptala jsem se pak bráchů, jestli to stálo za to čekání a prý to bylo super a vyplatilo se čekat. Koukali jsme se tam na fotky (u každé atrakce byla možnost se podívat na fotku, kterou udělali během jízdy, a bylo možné nechat si ji za peníze vytisknout) a tam se rozhodli staršímu bráchovi tu jednu fotku vytisknout, švagrový táta řekl, že mu to zaplatí, že tu fotku prostě musí mít na památku.

Naposledy jsme šli ještě s neteří na jednu větší horskou dráhu tam, kam chtěla, tam kde jsem ji den předtím držela za ruku, a poté jsme se vydali směrem k Hyperionu, kam šel jen mladší brácha se švagrový tátou. To byla nejvyšší dráha v celém parku. 

Starší brácha tam nešel, nevěděl jestli se mu chce a navíc i kvůli dětem, protože chtěl, aby si to užili ještě i neteře, takže jsme šli na Bumerang a vzhledem k tomu, že byla malá fronta, dali jsme to 2x, nakonec brácha ještě přemluvil starší neteř, aby s ním šla na jednu větší horskou dráhu, na které jste zavěšeni a která nejede hlavou dolů a já šla s mladší neteří na horskou dráhu mimozemšťany, kde jsme to ještě stihli sjet 2x :D Po jízdě jsme šli hledat bráchu a potkali jsme se po cestě. Vše se už zavíralo, takže jsme šli čekat, až dojedou Hyperion. Brácha i švagrový táta byli nadšení, prý to bylo super a švagrový táta byl nakonec rád, že s bráchou šel, i když si to původně rozmýšlel, jestli tam vůbec jít, akorát už byla tma, než se na ně dostalo, takže prý ani nebylo pořádně vidět, kam jedou. :D

Ten den byla prodloužená doba místo do 8 do půl 9 a my odcházeli až ve třičtvrtě na 9, ale park byl pořád otevřený a ten Hyperion jel ještě, když jsme odcházeli.

K večeři jsme si dali ještě zbytek jídla, co jsme tam měli, protože jsme toho chtěli vézt zpět domů, co nejméně.

Další den ráno jsme si k snídani dali čočkovou polévku (jedli jsme každý den k snídani polévky 😂), dojedli, co nejvíce věcí, poklidili jsme a vydali jsme se pěšky na vlak. Po cestě jsme se ještě zastavili v menším obchůdku a měli jsme to akorát na vlak, který nás odvezl do Osvětimi. Tam jsme měli chvíli čas, než nám jel vlak domů. Tentokrát vlak měl jen 10 minut zpoždění. Ve vlaku jsem si dala bagetu a dala jsem si espresso. Kávu měli dobrou od značky L'OR. Potom jsem si ještě po cestě dala ovesný flat white a skořicového šneka. Překvapilo mě, že mají ovesnou kávu. Tentokrát byli příjemní i ti, co s námi jeli z Polska do Bohumína, i ti co nastupovali v Bohumíně. Dojeli jsme do Prahy nakonec se zpožděním asi 50 minut, protože u nás v ČR bylo několik výlukových míst. 

Ve vlaku jsem taky dopsala tento článek, který jsem si rozepsala už na chatce.

Pokud máte rádi kolotoče a chcete nějaký zážitek, Energylandii určitě doporučuji na dva dny. Pokud chcete i vodní část, možná klidně tři. 😊 Hodně věcí je tam i pro menší děti, ale přeci jen doporučuji spíše s dítětem od 120, protože to můžete skoro na všechno, pokud teda se dítě nebude bát, ale neteře obě byly nadšené i z větších horských drah, kam mohly. My se rádi někdy vrátíme, starší ségra s neteřemi by totiž také chtěli jet, takže uvidíme, jestli za rok, za dva nebo kdy nám to vyjde. 

Byli jste někdy v nějakém větším parku nebo se chystáte? Jak se vám tam líbilo?